1
Individualita
Na našich táborech má jeden vedoucí na starost 6 dětí. Maximální kapacita každého turnusu je 30. Díky tomu můžeme každé dítě individuálně poznat a věnovat mu dostatek času.
Dlouho jsem váhala, jakou cestou jít. Jednou z variant je pořádat tábory pro stovky dětí, kde organizace a striktní dodržování časových plánů je vším. Několik takových táborů jsem si jako oddílový vedoucí vyzkoušela. Bylo to mnoho stresu, spěchu a starostí nejen pro mě, ale i pro děti.
Rozhodla jsem se jít jinou cestou. V okamžiku, kdy se na tábor přihlásí 30 účastníků, vyhlašuji stop stav a přijímám pouze náhradníky. Obrovskou výhodou menších skupin je, že se všichni známe navzájem. Děti pro mě nejsou jen jména na papíře. Jako vedoucí známe a pamatujeme si dětské příběhy, které s námi sdílí, víme, jaké mají zájmy, na jaké chodí kroužky, víme o jejich bolístkách i tajných přáních, o která se s námi podělí. A děti naopak znají nás. Vědí, kde pracujeme, co rádi děláme ve volném čase. Probíráme s nimi nápady na nové tábory i akce, ptáme se, co by samy chtěly dělat, nebo kam by se rády jely podívat.
Před několika lety jsem byla jako vedoucí na příměstském táboře, kde bylo nutné psát výpisy z každého dne. A shrnutí hlavního vedoucího vždy bylo: Děti hra bavila. ,,A zeptali jste se jich vůbec?“ dotázala jsem se. ,,Ne, nezeptali. Děti hru hrály, tudíž to znamená, že je bavila.“ dostala jsem odpověď. Bylo tam téměř 50 dětí, myslím, že mezi takovým počtem se najde mnoho názorů a pocitů a nedají se shrnout do jedné věty. To, že děti hru splní, neznamená, že všechny nutně bavila. Na mých táborech se dětí především ptáme. Ptáme se celý den a každý den. Zajímá nás, co každé dítě od tábora očekává, na co se těší, co ho naopak nebaví, a podobně. Díky tomu dokážeme vytvořit takový program, který děti opravdu zaujme.
2
Profesionální vybavení
Během účasti na táborech jiných organizací jsem se často setkávala s tím, že dětem stačí starší balíček pastelek (z nichž většina byla žlutá a další barvy chyběly), vyschlé fixy, nebo z jedné strany počmárané papíry. Diskotéka s hudbou z mobilu či téměř vyfouklé míče. Ano, to vše dětem stačí, to ale neznamená, že je to pro ně dobré. Bez čistých papírů jsme těžko tvořili, žlutými pastelkami malovali pořád dokola jen sluníčka, na diskotéce hudbu vůbec neslyšeli, a volejbal s vyfouknutými starými míči nám ani trochu nešel. Díky takovým zkušenostem dbám na to, aby měly děti na mých táborech k dispozici kvalitní a profesionální vybavení ke všem plánovaným činnostem.
Sportovní a taneční vybavení
Výtvarné potřeby
Hudební pomůcky
Děti mají v rámci hudebního tábora k dispozici mimo klasických i tyto hudební nástroje, které nebývají v ČR obvykle běžně dostupné.
Zábava
Technické zajištění táborů
3
Demokracie
O veškerých táborových aktivitách, které budeme dělat, hlasujeme. V případě, že mají děti zájem o více činností, rozdělíme se na několik skupin. Vzhledem k vysokému počtu vedoucích se může každý věnovat tomu, co ho baví.
Před několika lety nám na muzikálovém táboře vyšlo krásné počasí. Řekla jsem si, že děti budou chtít hodně chodit na koupaliště, které bylo nedaleko. Každé dítě přece miluje koupání, navíc když jsou tam tobogány a skluzavky. První den s radostným pokřikem běželi pro plavky všichni. Druhý den už jen polovina dětí, třetí den ještě méně. Kdybych se nezeptala a rovnou nařídila odpolední program – koupání, zklamala bych několik dětských duší, které chtěly raději tančit, zpívat, nebo vyrazit do přírody. Rozdělili jsme se tedy na skupiny a kdo chtěl, šel se koupat. Se zbytkem dětí jsme mezitím v tělocvičně nacvičili taneční recitál, který na konci tábora předvedly rodičům. Opět se mi osvědčilo, že kdo se ptá, ten se dozví.
4
Prostor pro sebevyjádření
Na mých táborech nemají děti pevně naplánovanou každou minutu svého času, jako to bývá zvykem například ve školách. Tábory, které mají 100, nebo i více dětí, musí pevně dodržovat časový harmonogram a předem naplánovaný program kvůli vzájemné koordinaci všech oddílů, tudíž nezbývá moc místa pro přání jednotlivců.
U nás dáváme dětem dostatek času i prostoru pro vlastní iniciativu. Daří se mi tak poznat každou dětskou duši i její přání, a splnit táborová očekávání, jak nejlépe dovedu. Dětem často opakuji, že přáním se meze nekladou. Díky tomu jsme na táboře zařizovali dokonce takové aktivity, jako je jízda na jednorožci (tímto děkujeme Českému ranči) nebo oslava narozenin domácího mazlíčka – chameleona Samuela, který za námi přijel na návštěvu.
5
Spojení s přírodou
Učíme děti, že příroda skýtá neuvěřitelnou krásu a nekonečné možnosti. Vždy, když dáme dětem na výběr učebnu, tělocvičnu, nebo pobyt venku, příroda jasně vítězí. A přesně tímhle směrem se snažím jít ještě dál.
Nevadí, že se trochu zamažeme od bláta, když si u toho užijeme spoustu dobrodružství a legrace. Veškeré činnosti, pokud nám to počasí dovolí, děláme venku. Na výtvarném táboře vezmeme plátna a jdeme malovat do přírody. Také na tanečním táboře je dětem vždy milejší pohyb na slunci v měkké trávě, než studená tělocvična. Zkrátka, kdykoliv to jde: „Děti, jdeme ven?“
6
Vzdělání
Učíme děti, nebo děti učí nás? Řekla bych, že obojí je pravdou. Každým rokem odjíždím z táborů s plným sešitem poznámek, návrhů na nové aktivity, nápadů na zlepšení a spoustou dětských přání, které si dávám za úkol do příštího léta připravit a zařídit. Maličkosti, u kterých je to možné, umíme řešit okamžitě. Samy děti zakládají na táborech Amaritta nové tradice a zvyklosti, pomocí svých vlastních nápadů a přání.
Jednoho dne jsme večeřeli, měli jsme špagety. Najednou si tábornice Terka povzdychne a slyším: ,,Škoda, že není po večeři čaj. Mamka mi doma vždycky dělá čaj s medem.“ A večerní čajové posezení je na světě. Učím se od dětí každou vteřinou. Vypráví mi příběhy ze školy, z domova, z toho, co celý rok zažívaly. Naopak i děti se učí od nás. Nejen zpívat, tančit, pečovat o zvířata, nebo třeba hrát na hudební nástroj. Nejdůležitější je pro mě předávání důležitých lidských hodnot, jako je poctivost, zodpovědnost, tolerance i upřímnost. Všechny táborové děti u nás ví, že neubližujeme slabším, a chováme se tak, jak chceme, aby se ostatní chovali k nám. Mluvíme pravdu a jsme upřímní, snažíme se vyjádřit své pocity i potřeby srozumitelně a jsme ohleduplní i k potřebám a přáním ostatních. Starší děti předávají hodnoty mladším táborníkům. S vyčleňováním dětí z kolektivu, posmíváním nebo dokonce šikanou se na našich táborech nikdy nesetkáte.
7
Kvalitní strava
Jednou z největších priorit je pro mě zajištění kvalitní stravy pro děti. Sama jsem se dvěma lety účastnila jako oddílová vedoucí tábora jiné organizace, kde měly děti, a to bez nadsázky, hlad. Když dostaly jednoho dne ráno na stůl k snídani okoralý perník ze svačiny z předchozího dne, nevydržela jsem v nečinnosti a dostala se s kuchařem do konfliktu. Tábor trval 14 dní. Bylo mi hloupé zajít si do města koupit jídlo pouze pro sebe, když vím, že můžu objektivně říct, že děti měly opravdu neustále hlad. Tábor byl pro mě zajímavou zkušeností i poučením.
Své nároky na kvalitní stravu na vlastních táborech jsem ještě zvýšila. Také dávám pozor, aby byla vždy v záloze nějaká alternativa, pokud dítěti jídlo nechutná. Po celý den je k dispozici teplý čaj a šťáva, ke svačině přidáváme ještě čerstvé ovocné džusy nebo zeleninové šťávy. Po celý den mají děti k zakousnutí vhodné potraviny, dostatek čerstvého ovoce, nebo třeba domácí koláče či zdravé mlsání ve formě oříšků a sušené zeleniny.
Samozřejmostí je i možnost bezlepkové, bezlaktózové či jiné diety, umíme připravit vhodnou stravu i pro děti s histaminovou intolerancí a dalším omezením.
Snídaně
Snídaně probíhá formou švédských stolů, děti mají na výběr z několika slaných i sladkých variant každý den. Obsahem každodenní snídaně je výběr z klasických potravin, jako je máslo, šunka a sýry. Na stole najdete také marmeládu, med a Nutellu. Housky nebo rohlíky doplňuje čerstvý a toustový chléb. Sladkou nabídku zastupují oblíbené donuty, jahodové nebo s čokoládou, a pečené dobroty (palačinky, štrůdl apod.). Samozřejmě nechybí obyčejné i bezlaktózové mléko, bílé a ovocné jogurty a oblíbené cereálie. Máme k dispozici teplou vodu na čaj, jehož příchuť si volí každé dítě samo. Každý den je možné opéct si topinku, nebo zapéct toasty. Samozřejmostí ke snídani je i ovoce, jablka, banány nebo třeba meloun, a zelenina, rajčata, okurky a paprika. Potraviny vždy doplňujeme, nikdy se nestane, že na stole něco chybí, nebo že se nejoblíbenější pokrm dostane jen na některé děti.
Dopolední svačina
Přestože jsme nacpaní od vydatné snídaně, děti dostávají možnost vybrat si, na co mají chuť. Vždy jsou k dispozici jogurty, ovoce, nebo třeba puding s piškoty.
Oběd
Domácí polévku doplňuje kvalitní hlavní jídlo. Snažíme se vyhýbat polotovarům, jako jsou rybí prsty, přestože zrovna ty děti zbožňují. Maso i mléko nakupujeme z místních farem, zeleninu, brambory a další základní potraviny vždy od lokálních výrobců. Osobně chci, aby táborníci jedly stejně kvalitní potraviny, jaké si já sama přeji pro své vlastní děti. K obědu je vždy navíc vhodná příloha, okurkový nebo rajčatový salát, nebo ovocný kompot.
Odpolední svačina
Kvalitní pomazánky přímo z farmy doplňujeme čerstvým chlebem, ovocnými džusy a zeleninovými šťávami.
Večeře
Každá večeře je u nás velkou zábavou. Na jídelníčku je totiž každý den to samé: ,,PŘEKVAPENÍ!“ Na výrobě večeře se u nás podílí samy děti, každý si svou večeři může sestavit sám tak, jak si přeje. Vzhledem k menšímu počtu táborníků si tento extrémně individuální přístup ke každému účastníkovi můžeme dovolit. Při manipulaci dětí s jídlem dbáme na přísné hygienické zásady. Čeká nás například:
Druhé večeře
V této fázi dne se snažíme zamezit tomu, aby děti na noc jedly sladkosti přivezené z domova. Nabídneme chléb s pomazánkou a zeleninu, nebo třeba jogurt s ovocem, teplý čaj s medem nebo čerstvou zeleninovou šťávu.
Na našich táborech balíčky plné sladkostí z domova nepotřebujete. K vyvážené stravě vždy navíc potěšíme děti nějakou dobrotou s přidanou hodnotou, nikoliv obyčejnou sladkostí ze supermarketu.
Něco navíc
8
Kreativita
Téměř polovina našich táborů je umělecky zameřená. Tanec, zpěv, výtvarka nebo třeba herectví je u nás na denním programu. Ze zkušeností z deseti let pořádání táborů vím, že i na sportovně zaměřených, nebo klasických táborech děti nadšeně vítají kreativní činnosti. Na každém našem táboře najdete akci s názvem kreativní dílna, kde si děti mohou vytvořit vlastní výrobky z kvalitních materiálů. Během snídaní, oběda i večeří u nás na pozadí hraje tichá hudba. Umění všeho druhu, od psaní básní až po žonglování, také nechybí na pravidelném večerním SOP programu. Často dostávám od dětí zprávy, že po táboře začaly chodit na zpěv nebo na tancování. Když jediné dítě najde díky Amarittě svůj talent a životní vášeň, má to smysl.
,,Před pěti lety jsem jela do Jizerských hor na Štěpánky muzikálový tábor. Neměla jsem s tancem žádné zkušenosti, hned první den tábora jsem ale věděla, že se stane mým životem. Tento rok jsem zvládla přijímačky a nastupuji na Taneční konzervatoř v Praze. Za to vděčím muzikálovému táboru. Anna Streubelová, TK a SOŠ Praha – Řepy, ročník 1T.“
9
Skvělá zábava
Jelikož nepořádám tábory pro stovky dětí najednou, mohu si dovolit dopřát táborníkům i takové činnosti, které nejsou ve větším počtu realizovatelné.
Pravidelně pořádáme SOP (sdílený otevřený prostor), jezdíme na výlety vlakem, grilujeme nebo vaříme na ohni, chodíme se dívat na hvězdy, navštěvujeme umělecká představení, divadlo či cirkus, jezdíme na koních, zkoušíme lezeckou stěnu, motokáry, nebo třeba Aqua Zorbing. V loňském roce měla největší úspěch beseda s policií a jejich psovody, děti bavil i zážitkový kurz první pomoci se záchranáři, nebo třeba pěna od hasičů.
10
Amaritta = rodina
Snažíme se nebýt pro děti jen vedoucí. Během letních táborů, podzimních výletů nebo třeba jarních prázdnin jsme ti, kteří čtou pohádky na dobrou noc, utěšují při večerním stýskání, řeší bolístky a jiná trápení. Jsme tu pro děti 24 hodin denně, budíme, uspáváme, vstáváme v noci, abychom zahnali bubáka pod postelí. Díky tomu si k nám děti vytvoří pevné pouto. Na táborech Amaritty chci, aby tu vedoucí byli pro děti stále, po celý rok.
Dělám vše pro to, aby věděly, že tu pro ně nejsem jen týden nebo 14 dní v roce. Se všemi se snažím zůstat v přímém kontaktu a všichni táborníci ví, že se na mě mohou obrátit kdykoliv v průběhu celého roku. A většina dětí to také dělá, což je pro mě obrovskou odměnou za celoroční práci.
Ano, s více než dvěma sty dětí jezdící na naše akce se opravdu nenudím. Pravidelně dostávám pozvánky na divadelní představení, přehrávky v uměleckých školách, taneční soutěže, fotbal, hokej, soutěže v krasobruslení, vystoupení zpěvu nebo recitace. Tomu všemu se děti věnují. Kdykoliv mi to čas dovolí, jedu se na dítě podívat, obvykle s dalšími vedoucími nebo staršími táborníky. Všichni se podporujeme navzájem. Od toho je Amaritta – druhá rodina.