1
Bezpečí a důvěra
Jako maminka dobře vím, že poslat dítě na tábor je velký krok. A vím také, že důvěra se nedá vynutit – musí se zasloužit. Proto dělám všechno pro to, abyste věděli, komu své dítě svěřujete, a měli dobrý pocit ještě dřív, než tábor začne.
Náš tým tvoří zkušení vedoucí, z nichž většina jsou sami rodiče. A přesně tak k dětem přistupujeme – s láskou, trpělivostí a pochopením. Pracujeme v malých skupinkách, kde se nikdo neztratí a každý má prostor být sám sebou. Každé dítě má svého vedoucího, který ho zná jménem, zná jeho potřeby a je tu právě pro něj.
Bezpečí pro mě neznamená jen pravidla a dozor. Znamená atmosféru, ve které se děti cítí přijaté, v klidu a nebojí se říct, když něco potřebují. Naši vedoucí jsou vyškoleni, aby vnímali i to, co děti neřeknou nahlas. Věřím, že spokojené dítě je takové, které ví, že se na svého vedoucího může kdykoliv obrátit. A spokojený rodič? Ten má jistotu, že jeho dítě je v dobrých rukou.
2
Respekt k dítěti a jeho potřebám
Respekt k dítěti pro mě začíná u drobností – těch, které dospělí často přehlédnou, ale děti si je pamatují celý život. Na našich táborech respektujeme, když se někdo nechce zapojit do konkrétní aktivity. Nevadí. Hledáme jinou cestu, nebo prostě dáme prostor jen pozorovat. Někdy stačí vědět, že nemusím, abych nakonec chtěl sám.
Vedoucí je u nás parťák. Ne někdo, kdo stojí nad dětmi, ale vedle nich. Autoritu si buduje tak, že naslouchá, bere děti vážně a vysvětluje „proč“ – ne jen „protože jsem to řekl“. Respektujeme právo na soukromí, ať už jde o sprchování nebo čtení dopisu od babičky. Každý potřebuje svůj prostor, kam nikdo nevstupuje bez pozvání.
Citlivě přistupujeme k emocím. Stýskání u nás není slabost. Když se někomu večer stýská, je tu někdo, kdo vyslechne, obejme, a pomůže ten těžký pocit unést. Konflikty řešíme domluvou. Nehrajeme si na soudce, ale pomáháme najít řešení, se kterým budou obě strany v pohodě.
Sama jsem jako dítě patřila k těm tišším. Seděla jsem v koutě, pozorovala a moc toho neříkala. Ale uvnitř jsem toho prožívala hodně – jen jsem to nepotřebovala vykřikovat. Takové děti v sobě nosí tichou sílu. Hodně vidí, hodně cítí. Naši táboroví vedoucí jsou vyškoleni k tomu, aby věnovali pozornost všem stejně – nejen těm, které kolem nich celý den pobíhají a pořád něco vyprávějí, ale i těm, které samy od sebe nic neřeknou. To neznamená, že říct nechtějí. Jen potřebují víc času, bezpečný prostor a někoho, kdo k nim přistupuje citlivě a s respektem. Přesně tak, jak to má být.
3
Kvalitní zázemí
Naše pobytové tábory probíhají dva měsíce letních prázdnin na jednom místě. Pronajímáme si ho na celé léto, ideálně ale i na celý rok předem – chci vidět, jak se táborová základna chová v různých podmínkách. Kde se drží voda při velkých deštích, kam padá stín v parném létě, kde je naopak pořád slunce. Podle toho plánujeme zázemí a vše propracováváme do posledního detailu. Červen je pro nás pracovní – s vedoucími a brigádníky postupně ladíme prostory, vychytáváme nedostatky a doplňujeme, co je potřeba.
Příměstské tábory pořádáme v několika městech a vždy si pečlivě vybíráme, s kým spolupracujeme. Velmi si vážíme například spolupráce s Kulturním centrem Mělník. Dbáme na dobré vztahy mezi námi a provozovateli – protože když to funguje, odráží se to i v atmosféře, kterou pak vnímají děti.
A teď ta nejlepší zpráva – máme i vlastní místo! Volnočasové centrum ve Mšeně u Mělníka. Náš malý velký sen, který se stal skutečností. V centru máme kancelář, kterou já a můj tým využíváme k přípravě táborů po celý rok, hernu pro děti, relaxační místnost i učebnu. Děti z okolí za námi jezdí, třeba i jen na chvilku si popovídat. A kdykoli je něco trápí, mají u nás dveře otevřené. Je to náš stálý bod, místo, kam se společně vracíme.
A přesto hledáme dál. Hledáme vysněný domov – vlastní táborovou základnu. Místo, kam se budou děti vracet rok co rok ke „svému“ stromu, louce, táboráku. Kam jednou přivedou vlastní děti a řeknou: „Tady jsem vyrůstal/a já.“ Věřím, že ho najdeme. A do té doby děláme všechno pro to, aby každé místo, kde s dětmi jsme, působilo jako domov.
4
Kvalitní strava
Na našich pobytových táborech nám vaří vlastní paní kuchařka, takže máme vše dokonale vyladěné – sami nakupujeme suroviny a nad vším mám osobně dohled. Podílím se na přípravě jídelníčku, na výběru surovin i na jejich kvalitě.
Spolupracujeme s místními dodavateli a farmami, odkud bereme mléko, vajíčka, ovoce a zeleninu v bio kvalitě. Samozřejmě dětem nedáváme jen „extra zdravé“ jídlo – patří k tomu i dobroty. Rádi pečeme – z naší kuchyně voní čerstvé koláče, buchty, muffiny nebo domácí sušenky. Na táborových akcích, jako je diskotéka nebo letní kino, nesmí samozřejmě chybět oblíbený bubble tea, popcorn nebo cukrová vata.
Záleží nám na tom, aby jídlo bylo zdravé, chutné a vyvážené, ale taky aby vypadalo moderně a děti z něj měly zážitek. Připravujeme ho tak, aby se vyrovnalo hotelovému cateringu – skleničky s jogurtem, müsli a čerstvým ovocem, ovocné špízy, mini wrapy, barevné smoothie misky nebo krásně naaranžované jednohubky. Jsou to běžná jídla, ale podaná tak, že děti baví už jen pohled na talíř.
Snídaně děláme formou švédských stolů – děti si vybírají z čerstvých sendvičů, kelímků s jogurtem a ovocem, palačinek, vajíček nebo cereálií. Každý si vezme, co mu chutná a kolik potřebuje.
Důležité pro mě je, že máme vždy dostatek jídla. Když někomu něco nechutná, jsme schopni okamžitě připravit jinou alternativu – nikdo u nás není o hladu. Děti jedí šestkrát denně – snídaně, svačina, oběd, svačina, večeře a druhá večeře. A kdo má hlad mezi tím, může kdykoli přijít do kuchyně a dostat další jídlo.
Pravidelně děláme i poobědové zážitky – třeba zmrzlinové poháry, ovocné fondue nebo domácí ledovou tříšť – tu děti v parných dnech milují, a hned po obědě se na ni tvoří nekonečná fronta.
Dokážeme zajistit i speciální stravování – bezlepkovou, bezlaktózovou dietu nebo jiné požadavky. Stačí nám dát vědět. U příměstských táborů si necháváme dovážet teplé jídlo z restaurace. Svačiny připravujeme stejně jako na pobytových táborech – žádné kupované sušenky, ale čerstvé ovoce, zelenina a domácí pečené dobroty.
5
Profesionální vybavení a moderní technologie
O Amarittě mám jasnou vizi – propojit to nejlepší z klasického tábora s moderními technologiemi a s tím, co nás v budoucnosti čeká. Děti si užijí táborák i spaní pod hvězdami, ale zároveň se učí orientovat v dnešním světě. Moderní technologie podle mě k budoucnosti mladé generace neodmyslitelně patří. Vidím mnohem větší smysl v tom naučit děti technologie správně ovládat, než je od nich držet stranou. Díky tomu jim budou v životě sloužit a ony budou připravené na svět, který je čeká. Každý rok dáváme spoustu energie i finančních prostředků do nových věcí. A nemyslím tím jen vybavení na tábory – stejně důležité je pro mě vzdělávání sebe i celého týmu. Chci, aby naši vedoucí měli široký rozhled a byli pro děti skutečnou inspirací.
I děti samy jsou nám obrovskou inspirací – věřím, že se od nich můžeme učit stejně, jako ony od nás. Vždy vymyslí něco nového, co bychom mohli mít. A my rádi investujeme do toho, co jim udělá radost.
Do čeho investujeme – novinky roku 2026
Standardní vybavení našich táborů
6
Spojení s přírodou
Víme, že technologie hýbou světem, ale věříme, že děti potřebují i něco víc. Dbáme na to, aby měly dostatek přirozeného pohybu a kontaktu s přírodou. Les, louka, čerstvý vzduch a sluníčko jsou pro nás stejně důležité, jako moderní vybavení.
Děti dnes tráví většinu času uvnitř – ve škole, na kroužcích i doma u obrazovek. Tábor je příležitost to změnit. A my ji využíváme naplno. Velká část programu probíhá pod širým nebem. Hrajeme si na louce, vydáváme se na výpravy do lesa, večer sedíme u táboráku a díváme se na hvězdy. Příroda u nás není jen kulisa – je součástí každého dne.
Co všechno venku zažíváme? Ráno začínáme rozcvičkou na čerstvém vzduchu, nebo jógou na louce – ještě, než se rozjede hlavní program, tělo se probere a hlava naladí. Během dne se vydáváme na výpravy do okolí, učíme se orientovat v přírodě, poznáváme stromy, rostliny i stopy zvířat. Děti staví přístřešky z větví, sbírají bylinky a někdy si na ohni uvaří vlastní čaj nebo upečou chleba.
Večer přichází to nejkouzelnější. Noční výpravy, pozorování hvězd, ticho lesa ve tmě. Jsou to momenty, které děti neznají z běžného života – a právě proto si je pamatují roky.
Když je teplo, chodíme se koupat k rybníku. Slyšíme jen zpěv ptáků, a uklidňující šumění vody. Děti si hrají, brouzdají se, zkoumají, který klacík nejlépe plave, a co roste u břehu. Přesně takhle vypadalo dětství, na které my dospělí vzpomínáme s nostalgií.
Proč je to důležité? Mozek v přírodě odpočívá. Nepotřebuje zpracovávat nekonečné podněty z obrazovek, reklam a notifikací. Stačí šumění listí, vůně lesa, pohled do korun stromů. Děti se přirozeně zklidní, lépe spí, lépe se soustředí. Často pozorujeme, jak se během týdne mění – přijíždějí nervózní, přetažené, plné energie, která nemá kam jít. A odjíždějí uvolněné, spokojené, s jiskrou v očích.
Sama si pamatuji, jak jsem jako dítě milovala být venku. Lézt po stromech, stavět bunkry z klacků, hledat žáby u potoka. Ty zážitky ve mně zůstaly dodnes – a přesně takové chci dopřát i dětem, které k nám přijíždějí.
Moderní technologie používáme tam, kde dávají smysl. Ale základem zůstává to, co funguje už generace – příroda, pohyb a kamarádi po boku. Děti se vrací domů příjemně unavené, klidné, s čistou hlavou a s pocitem, že tábor prožily opravdu naplno.
7
Zábava
Zábavu nevnímám jen jako neustálý kolotoč aktivit, jehož jediným cílem je, aby se děti nenudily. Věřím, že když se dítě cítí v klidu, v bezpečí a přijímané takové, jaké je, přichází opravdová radost. Bez strachu z posměchu, bez tlaku na výkon, bez pocitu, že musí „podávat výsledky“. Na táboře nechci děti tlačit do soutěžení za každou cenu. Chci, aby si dovolily být samy sebou – hlučné, tiché, přemýšlivé, citlivé, sportovní, umělecké… jakékoliv. Vedoucí se u nás umí zasmát sami sobě a nebereme se zbytečně vážně. Chyby považuji za přirozenou součást tábora, ne za problém, který je potřeba trestat. Kdo zkouší nové věci, prostě někdy šlápne vedle – a to je v pořádku.
Na programu pracujeme celý rok dopředu. V Amarittě máme zaměstnance, kteří se věnují výhradně přípravě celotáborové hry a všech aktivit. Plánujeme do posledního detailu – od příběhové linky přes rekvizity až po jednotlivé úkoly a hry. Díky tomu se nikdy nestane, že bychom něco vymýšleli narychlo na místě. Pravidelně sledujeme novinky a trendy, zajímá nás, co děti aktuálně baví, co je vtáhne do děje a co je nechá chladnými. Propracovaný program je pro nás základ, na kterém stavíme celý táborový zážitek.
Přesto nemáme naplánovanou každou minutu dne. Zní to možná zvláštně, ale pro mě je právě tohle podstatná součást zábavy. Volné bloky v programu považuji za něco, co k táboru neodmyslitelně patří. Máme volná dopoledne nebo večery, kdy dětem nabídneme možnosti, ale nenutíme je do jediného společného programu. A tam se často dějí ty nejhezčí věci. Děti se domluví ve skupinkách, někdo si povídá, někdo sportuje, jiný hraje deskovky s kamarády, nebo odpočívá s knihou v ruce. Není to organizované do posledního detailu, a právě proto v tom vzniká přirozená, uvolněná atmosféra.
Když se ohlížím zpět na vlastní dětství na táboře, nejintenzivněji si vybavuji právě podobné chvíle – polední klid, kdy jsme mohli jen ležet, povídat si, jíst něco dobrého a vědět, že nikam nemusíme. Věřím, že podobné okamžiky volnosti a svobody si děti odvážejí jako ty nejkrásnější vzpomínky. Zábava pro mě není hlasitý program od rána do večera, ale radostný prostor, ve kterém se dítě cítí svobodně, uvolněně a šťastně.
8
Vzdělání
Zaměřujeme se na oblasti, které se ve školách běžně neučí. Jak si v životě vybudovat svobodu? Co je finanční gramotnost a jak na vlastní projekty? A hlavně – učíme děti říkat vlastní názor, diskutovat, přijmout, že někdo vidí věci jinak, a lépe rozumět sobě i ostatním.
Naši vedoucí jsou vyškolení v zážitkové pedagogice a principech svobodné školy. Nabízejí dětem znalosti a praxi, ale nikdy je do ničeho nenutí. Když dítě téma zaujme, jdeme do hloubky. Když ne, jdeme dál. Děti si samy volí, co je osloví. Mohou se přidat, nebo chvíli jen pozorovat a rozhodnout se později. Učí se tak rozpoznávat vlastní potřeby a převzít zodpovědnost za svůj čas. Ne proto, že musí, ale proto, že chtějí.
Děti se učí skrze vlastní zkušenost – když něco tvoří, řeší problém ve hře nebo spolupracují v týmu. Rozvíjejí kreativitu, trpělivost, schopnost domluvit se s ostatními, přijmout odlišný názor nebo si stát za svým. Často ani nemají pocit, že se „učí“. Prostě prožívají tábor, který je baví.
Pracujeme s táborovými penězi a s naší vlastní kryptoměnou. Děti si vyzkouší, jak funguje obchod – nakupují, prodávají, učí se vydělávat a zjišťují, co to znamená investovat. Hodnotu peněz tak poznávají v praxi, ne z učebnice. V týmech tvoří reálné projekty – ať už jde o stavbu, organizaci hry nebo tvůrčí úkol. Učí se plánovat, rozdělit si role a poradit si, když věci nejdou podle plánu. A protože každý je dobrý v něčem jiném, pomáháme dětem objevit, zda jsou spíše vůdci, stratégové nebo tvůrci, a jak mohou svůj talent využít ve skupině.
Věřím, že nejhlubší učení přichází praxí. Dítě si něco vyzkouší, možná to nevyjde, ale podruhé se to povede lépe. Ten pocit „něco jsem dokázal“ je důležitější než jakákoli známka. V takových chvílích se rodí sebevědomí, které si dítě odváží domů.
Ale žádné učení nefunguje bez jedné zásadní věci – pocitu bezpečí. Když má dítě kolem sebe partu, které důvěřuje, a ví, že může být samo sebou, otevírá se novým věcem mnohem snáz. Smích, kamarádi a přijetí – to je základ, na kterém děti rostou. Nejen v dovednostech, ale i v tom, kým jsou.
9
Spolupráce s rodiči
Jako maminka dvou dětí moc dobře vím, jaké to je – zabalit kufr, dát pusu na čelo a svěřit svoje dítě do rukou někoho jiného. V dnešní době si může tábor uspořádat opravdu každý – o to důležitější je, abyste si vždy ověřili, kam své děti posíláte.
Proto nechci, abyste měli jen telefonní číslo do kanceláře. Chci, abyste znali člověka, kterému své dítě svěřujete – a mohli mu zavolat i kvůli sebemenší maličkosti. Náš tým tvoří zkušení vedoucí, z nichž většina jsou sami rodiče. Rozumíme nervozitě před prvním táborem, obavám, jestli se dítě začlení, i tomu, jak moc si přejete, aby večer zaznělo: „Mami, tady je to super.“ A víme i to, že ne každý den je jen sluníčkový – a je to v pořádku.
Na každém turnusu jsem osobně přítomná – ne jako šéfka, ale jako táborová vedoucí, která sedí s dětmi u snídaně, hraje s nimi hry, večer si povídá a tiše hlídá, jak se komu daří.
U nás to nefunguje tak, že dítě při příjezdu na tábor „odevzdáte“, někdo ho odškrtne v seznamu a vy odjíždíte s nejistotou domů. Začátek tábora vědomě zpomalujeme. Když přijedete, jsou vítané vaše děti, ale i vy. Můžete si sednout, dát si něco k jídlu a k pití, rozhlédnout se, zeptat se na cokoliv, co vás zajímá. Často máme dokonce i grilovačku pro rodiče – tu zvlášť milují tatínci – a prvních několik hodin tábora trávíme všichni společně.
Při příjezdu na náš tábor máte jako rodiče možnost vyplnit krátký dotazník, kde popíšete své dítě tak, jak ho znáte vy – jeho zájmy, strachy, na co si dát pozor, jak se chová v určitých situacích, jak k němu nejlépe přistupovat. A stejný prostor dostávají i děti – píšou, co mají rády k jídlu, na co se na táboře těší, co by chtěly zažít. Váš pohled a dětský pohled pro nás mají stejnou váhu – stavíme na obou.
Vaše slova bereme vážně. Dotazník není formalita, kterou založíme do šanonu. Je to základ naší spolupráce – vy znáte své dítě nejlépe, my na to navážeme. Pokud víte, že vaše dítě potřebuje speciální přístup, jasná pravidla, více času na rozkoukání nebo oporu v konkrétních situacích, napište nám to. A pokud se během tábora cokoli změní nebo potřebujete něco doplnit, jsme tu pro vás. Partnerství s rodiči pro nás znamená otevřenou komunikaci – před táborem, během něj i po něm.
10
Amaritta = druhá rodina
Jako maminka malých dětí cítím, že Amaritta dává smysl nejen mým dětem, ale všem dětským duším, které k nám přijíždějí. Vidím v ní prostor, kde se děti mohou nadechnout, být samy sebou, zasmát se z plných plic a prožít léto, které v nich zůstane navždy.
Nedávno jsme byli na svatbě Aničky a Honzy – dvou našich vedoucích, kteří se před lety potkali právě na našem táboře. Když jsem slyšela poděkování, že se díky mně poznali, došlo mi, co jsem vlastně vytvořila. Příběhy, lásku, zážitky. Možná celé rodiny.
Stejně tak je pro mě důležité, kdo s dětmi na táboře je. Máme stálý tým vedoucích, kteří se k nám rok co rok vracejí a děti je dobře znají. Samozřejmě průběžně zapojujeme i nové vedoucí – ale nikdy ne tak, že je vezmeme „na poslední chvíli“. Nové lidi poznáváme dlouhodobě, prověřujeme je klidně rok dopředu, zveme je na naše akce a až potom s námi jedou na tábor. Chci, aby rodiče věděli, kdo s jejich dětmi bude, a aby i nový vedoucí přicházel do prostředí, kde sdílíme stejné hodnoty.
A protože jsme rodina, naše pouto nekončí posledním dnem tábora. Spousta dětí se k nám během roku vrací – jsme spolu v kontaktu, pořádáme výlety, víkendové přespávačky v našem centru ve Mšeně a snažíme se tu pro sebe být. I když se nemůžou zúčastnit všichni, protože k nám jezdí děti z celé republiky i ze zahraničí, dveře jsou pro ně otevřené vždycky.
Často si uvědomuju, jak velké je to vlastně privilegium – být součástí tolika dětských příběhů. Každý den děkuji za to, že můžu Amarittu nejen organizovat, ale opravdu žít. Že nejde „jen“ o tábor, ale o místo, kde se rok co rok potkávají stejné duše, které spolu rostou.
I když za přípravou jednoho letního tábora stojí tisíce hodin práce mě i mého týmu během celého roku, děláme to – a vždy budeme dělat – s láskou. Je to kus života, který mi dává obrovský smysl.