Řízené sebevzdělávání u dětí

Je to jen výmysl, nebo spolehlivá edukační metoda? Budujeme centrum pro domškoláky!

Na podzimním táboře jsem o poledním klidu přišla do chatičky dětí, a jedna slečna se učila. Sešit plný poznámek i učebnice mi připomněly školní léta. Ptám se tedy:

,,Áňo, copak to děláš?“

,,Učím se do školy“

Anetka se učila nazpaměť nějaký text o druzích zvířat a rostlin v určitém období. Vypadala ale dost otrávěně, a tak se ptám, jestli ji to téma zajímá?

,,No nezajímá, ale když to nebudu umět, dostanu pětku.“ slyším nazpátek.

Hned se tedy ptám: ,,A co to o tobě vypoví, že ti někdo napíše na papír nějaké číslo, tedy tu pětku?“

Přijde odpověď, kterou očekávám, protože jsem ji bohužel slyšela už mnohokrát předtím: ,,No, že jsem špatná a že jsem hloupá.“

A takhle bohužel funguje, i když neříkám, že ve všech školách, vzdělávací systém.

Jak učitel zařídí, aby se děti něco naučily? Aby udělaly úkoly? Proč se žáci učí nazpaměť hromady textů, které pak napíší někam do testu, a druhý den už si je stejně nepamatují? Opravdu chceme, aby takhle naše děti trávily dětství? Aby si myslely, že jejich veškeré kvality ohodnotí číslo na papíře?

Když děti nebudeme nutit, nic se nenaučí. Nebo ano?

Má dcera chodí do přípravného ročníku pro domškoláky (děti, které nechodí denně do klasické školy). Celým konceptem jsem byla nadšená hned od prvního dne, proto se na něm Amaritta velkou mírou podílí. O tom ale až v dalším článku.

CENTRUM PRO DOMŠKOLÁKY:

• Centrum je rozložené na několik místností.
• V každé místnosti je průvodce – teta, která zná dané téma a je připravena předat informace dál.
• Děti mohou volně nahlížet do místností po celý den a střídat je, jak jen samy chtějí. Výtvarka, matematika, přírodověda, ruční práce, pohybové aktivity a další.
• Jedna místnost je ,,relaxační,, jsou tam sedací vaky a televize. Tato místnost je, oproti předpokladům některých rodičů, po celý den téměř prázdná.

Děti se chtějí vzdělávat, učit, posouvat se dál. Proč jim nedat možnost věnovat se tématům a oborům, které je právě zajímají, a ještě k tomu zábavnou a nenásilnou formou?

• Do centra domškoláků chodí učit i jeho absolventi.
• Vidím v nich samostatné, psychicky silné a odolné mladé chytré lidi, kteří jsou otevřeni všem možnostem.
• Mají dostatek vědomostí i sebe disciplíny.
• Učí se a zlepšují se, protože sami chtějí něco dokázat.
• Mnozí z nich jsou úspěšnými manažery, nebo založili vlastní firmy.
• Jsou to lidé, kteří mají odhodlání, vizi, a umí vést dobře svůj tým. Díky tomu dávají práci spoustě dalších lidí.

A jak je to na našich táborech?

• Protože každé dítě je jiné, a určování, co a kdy ho má zajímat si za celý rok užije dost ve škole, dáváme na našich táborech vždy na výběr z několika činností. Jedna je zpravidla sportovní, druhá kreativní, ve třetí děti využijí logické uvažování a schopnost budování strategie.
• Každého zajímá a baví něco jiného. Proto pořádáme i sdílené prostory, kde se děti učí od sebe navzájem. Jeden umí zpívat, druhý žonglovat, třetí nakreslit koně. Každý dokáže něco, co druhý táborník obdivuje a chtěl by umět také.
• Díky sdíleným prostorům nám na konci prázdnin odjíždí z tábora 2 letá slečna, kterou starší tábornice naučila počítat španělsky do deseti.
• Jiný, 17 letý chlapec se zase během týdne naučí, jak založit a vést vlastní firmu a jak si okolo sebe vybudovat silný tým. Díky povídání s vedoucími tábora si uvědomí, co by chtěl v životě dělat, a začne pracovat na svých cílech.
• Slečna, která se bála přednést referát ve škole před svou třídou, najednou mluví do mikrofonu před desítkami lidí na slavnosti k výročí školy.
• Když se jedu na děti v průběhu roku podívat, jsem tak moc pyšná, jako by to byly mé vlastní. Každý posun dopředu je ohromným úspěchem.

Děti po vzdělání opravdu touží a pracují na sobě každý den, bez toho, aniž by je někdo nutil.

Nikdo se jistě nechce učit pod nátlakem, a dobrou motivací nikdy není strach z neúspěchu, nebo z posměchu ostatních.

Více o přístupu k dětem na našich táborech se dozvíte zde: https://amaritta.cz/nase-hodnoty/