Vyšplhali jsme na Klíč. Dvakrát!

Už dávno víme, že není špatného počasí, jen špatného oblečení…

Na podzimním táboře ve Svoru nám počasí moc nepřálo. Čekali jsme do posledního dne, a když nepřišlo zlepšení, řekli jsme si:

,,Není špatného počasí, jen špatného oblečení.,, a vylezli na horu Klíč. Byl to neuvěřitelný zážitek, celé okolí se topilo v mlze, cítili jsme se, jako bychom pluli nad mraky. Výlet zvládly i nejmenší děti, byli jsme trochu mokří, ale hodně šťastní. Další den už se jelo domů, zbývalo nám pouze dopoledne.

„Co chcete ještě stihnout, co budeme dělat?“ ptám se jako obvykle dětí. ,,Vylezeme znovu na Klíč!“ odpověděly. A protože mám výzvy ráda, navrhla jsem, že vyleze znovu nahoru jen ten, kdo bude chtít. Polovina dětí šla na program výtvarné dílny, druhá polovina obula pohorky a vydali jsme se odvážně kupředu. Cestou nahoru jako zázrakem přestalo poprchávat. Když jsme vyšplhali na samý vrchol, najednou se mlha rozestoupila a obzor se nám odhalil v celé své kráse. Byli jsme neskutečně okouzleni tím nekonečným výhledem. Také jsme mohli zamávat dolů dětem, které zůstaly v táboře.

Zpět jsme šli ve skvělé náladě a s pocitem, že když opravdu chceme, i výhled na celé Lužické hory vybojujeme.