Liška v táboře, vlastní Wi-Fi v kufru a utajená žádost o ruku?!
Přiznám se – trochu jsem zapomněla, jak vypadá normální týden bez táborů.
Dva měsíce nonstop, místo za místem, parta za partou – a teď najednou ticho. Ne každý den byl jednoduchý, ale právě to nás posouvalo dál a dělalo silnějšími. A teď, když mám chvilku se zastavit a ohlédnout zpátky, uvědomuji si, jak nesmírně intenzivní a krásné léto to bylo.
800 dětí. 5 míst. Jedno léto, které změnilo spoustu věcí.
Osm turnusů pobytových táborů. Pět turnusů příměstských táborů. Více než 800 dětí.
Byli jsme v pěti lokalitách – v nádherné Skalce u Doks, v krásném penzionu, kde jsme měli celý objekt na měsíc jen pro sebe, včetně táborových chatiček. Také jsme strávili měsíc v Termitu 25, kde nás přivítala dokonce i liška, ale o tom později. Souběžně probíhaly tábory v Mladé Boleslavi a na Mělníku – dva turnusy v Mladé Boleslavi, dva turnusy na Mělníku, a navíc jedna srdcová záležitost – příměstský tábor v našich vlastních prostorech ve Mšeně u Mělníka, kde jsme přivítali především místní děti.
Do letního provozu jsme mimo stálý tým zapojili desítky nových instruktorů a vedoucích. Zájem o personální místo na táboře byl tak obrovský, že se nám sešlo celkem 386 životopisů a žádostí. Vybrat ty nejlepší byl těžký proces, který zabral několik měsíců. Správný výběr považuji osobně za své největší vítězství. Za vítězství pro Amarittu. Potkali jsme tolik úžasných, nových, inspirativních lidí, se kterými se děti seznámily a spřátelily – a Amarittu to krásně upevnilo.
Více než stovka dětí se vrací. Překvapení? Pak mi došlo proč.
Jednoho dne, když jsem si v záplavě organizačních povinností udělala chvilku pro sebe, jsem se posadila a podívala se na čísla. Více než stovka dětí s námi jezdí znovu a znovu.
V průběhu léta jsem si naše ,,věrné,, (letošní celotáborovka Zrádci se vydařila na jedničku 🙂 ) vzala stranou a popovídala si s nimi o tom, co pro ně tábor znamená. A zjistila jsem, že pro ně znamená nesmírně mnoho.
Díky nim jsem si vzpomněla na sebe – jak jsem jako dítě jezdila na tábory, a později i jako vedoucí nebo praktikantka. Jak moc to pro mě znamenalo. Ti přátelé, ti lidé, ta atmosféra. Celý rok jsem opravdu jen čekala, až to přijde. Počítala jsem dny, pak i hodiny. Byl to pro mě střed vesmíru. A kdyby ten tábor přestal existovat, vím, že by to pro mě bylo – z toho dětského pohledu, z té perspektivy – konec světa.
Uvědomila jsem si, že takové děti v Amarittě mám. A není jich málo.
A právě díky nim má smysl a má cenu jít dál, pracovat naplno a vybojovat si úspěšné léto znovu a znovu.
I díky tomu jsem se již minulý školní rok pustila do nové práce. Ve zkratce – dětské tábory v ČR musí mít nově licenci, díky kterým jste oprávněni pobyty pořádat. Pokud ji nemáte, nezbývá vám mnoho možností. Podmínkou dosažení licence je odpovídající vzdělání a také pojištění, které získá v průměru 1 z 300 žadatelů. Jak to dopadlo s mou žádostí, o tom později… 🙂
Děti si na tábor přivezly vlastní Wi-Fi. Vážně.
Tábor není jen o krásných věcech. Občas bylo těžké sledovat, jak jsou v dnešní době na sebe některé děti kruté a co všechno dokážou jeden druhému způsobit. Přesto věřím, že se mi – a především ostatním vedoucím, kteří jsou s dětmi v každodenním kontaktu – podařilo udržet přátelskou atmosféru a naplno žít naše táborové desatero. Vždy jsme se mohli opřít o to, že našim pevným základem jsou skvělé děti.
Náročné bylo také udržet táborníky od telefonů. Pobavilo mě, když si jedno z dětí přivezlo na tábor tajemnou krabičku. Na můj dotaz, co to je, odpovědělo s naprostou samozřejmostí: „To je moje vlastní Wi-Fi síť – pro případ, že by tady náhodou nebyla.“
Nečekaná výzva? Veverky a liška!
V jednom středisku nás s nadšením přivítaly veverky, které u snídaně bez ostychu skákaly po stole a zjevně by se rády zapojily do programu. A při večerních aktivitách nás z bezpečné vzdálenosti několika metrů pozorovala ochočená liška, která do areálu pravidelně zavítá.
Pro děti to byl okamžik čisté magie – a upřímně řečeno, pro mě také.
90 % vítězství je prostě nevzdat to.
Tábory mě naučily, že člověk dokáže zvládnout něco, co si předtím nedokázal ani představit.
Že důvěra v sebe sama je prvním krokem k vítězství. A ten druhý – a pro mě jediný skutečně zásadní – je nevzdat to. Zvednout se a jít dál. A to je devadesát procent vítězství. V tu chvíli jste totiž již zvítězili sami nad sebou.
Náš tým není dokonalý. A přesně proto funguje.
Naučila jsem se, že tým může být pestrý a různorodý. Není třeba, aby byl každý nejsilnější a nejlepší ve všem. Jeden vyniká v jedné oblasti, druhý v jiné. Jsem opravdu vděčná za to, že náš tým se umí podpořit, držet spolu, otevřeně komunikovat a v náročných chvílích se semknout a zvládnout vše, co přijde. Jako parta si ze sebe ale umíme udělat i legraci, což je hodně důležité a děti takové chvilky milují.
Láska je!
Některé děti mě překvapily nesmírnou láskou k Amarittě. Tím, jak úžasné osobnosti to jsou. Každé dítě, se kterým jsem mluvila — jak nádherná a kouzelná bytost, jak krásná duše, jak hluboce inspirativní člověk se vyvíjí.
Máme děti, které s námi jezdí od dvou let a nyní jim je deset. Je nádherné sledovat, jak rostou. Vidím to i na svých vlastních dětech — mé dceři je 3,5 a synovi 1,5 roku. Speciálně syn prožil většinu svého dosavadního života na táborech. A vidím, jak zásadně je formuje prostředí, ve kterém vyrůstají.
Právě proto věřím, že je nesmírně důležité, aby děti poznávaly různé světy, různé lidi i prostředí – ve škole i na táborech. Aby nevyrůstaly uzavřené v jedné bublině.
Stavíme hradby – mají dveře, můžete vstoupit.
Můj přístup se proměnil – ne dramaticky, ale uvědomila jsem si, jak obrovský význam tábory pro děti mají. A jak důležité je pokračovat dál a nikdy se nevzdávat.
Zároveň jsem si uvědomila, jak zásadní je chránit to, co jsme vybudovali. Nepouštět do tohoto světa nikoho, kdo tam nechce být, nebo kdo by mu mohl ublížit. Pečlivě vybírat nejen personál – to je naprostá samozřejmost – ale i samotné děti, které k nám přijíždějí. Aby naši táborníci byli v bezpečí a v prostředí, které je pro ně skutečně dobré.
Nebudu zastírat – i letos nastaly situace, kdy s námi na táboře byly děti, které příští rok pozvat nechceme. Ne proto, že by byly špatné – to v žádném případě nejsou – ale protože do tohoto konkrétního kolektivu jednoduše nezapadají.
Příští léto? Už se chystá. A bude velké. Jinak, než si možná myslíte.
Stačil mi týden odpočinku, a už teď mi v hlavě běží představa léta 2027, plány a tisíce nových nápadů. To léto bude velké – ovšem ne v počtu dětí – právě naopak. Počet táborníků záměrně omezuji. Letos jsme stop stav vyhlásili už v polovině dubna.
Není mou cestou ani mým snem mít tisíce a tisíce dětí. Kdybych je nedokázala poznat, vidět jen jako jména na papíře – to by pro mě postrádalo veškerý smysl.
Chci, aby se do Amaritty dostávalo méně dětí, ale o to více jedinečných a skvělých osobností. Věřím, že si postupem času vybudujeme stálou a silnou komunitu táborníků, které bude Amaritta provázet jejich dětstvím a dospíváním.
Chystáme opět tábory pobytové i příměstské, máte se skutečně na co těšit. Nechci zatím prozrazovat příliš mnoho o lokalitách ani táborových tématech, ale čeká vás několik novinek, které budou výjimečné. Spoustu nápadů nám dalo samotné léto – a mnohé z nich přišly přímo od dětí.
Přihlášky na léto 2027 se otevírají 1. ledna 2027 – tak jako každý rok. A já se na ten den už teď moc těším.
Fotky a videa z léta 2026 průběžně zveřejňujeme na Facebooku a Instagramu – a budeme pokračovat po celý rok. Sledujte nás, komentujte, sdílejte – každá vzpomínka, kterou společně oživíme, má svou cenu.
Děkuji, že mi svěřujete to nejcennější, co máte.
Amarittu jsem nezaložila proto, aby byla velká. Založila jsem ji proto, aby byla dobrá. A vy mi k tomu každý rok pomáháte. Bez vás by Amaritta nebyla — tak jednoduché to je. Každý rok mi dáváte důvod dělat to líp než loni. Díky vám dělám práci, která má smysl — a to není samozřejmost.
Děkuji, že mi svěřujete to nejcennější, co máte. Z celého srdce – děkuji.
Od malička jsem snila o tom, že budu vytvářet místo, kde se lidé potkávají a cítí, že tam prostě patří. Místo, kde jim někdo vždy podá pomocnou ruku, kam se mohou vracet, kde je mají rádi a kde jsou vždy vítaní. Ne na chvíli – ale doopravdy. A ten sen se naplňuje způsoby, které jsem nečekala. Děti, které se u nás seznámily, dnes za sebou cestují přes celou republiku na oslavu narozenin. Rodiny, jejichž cesty se protly díky Amarittě, teď spolu jezdí na dovolenou k moři. A letos jsem osobně sledovala svatbu dvou vedoucích, kteří se u nás potkali – a teď spolu zakládají rodinu.
Přesně pro tohle to dělám.
Nikdy jsem nevěřila, že Amaritta bude tak silný projekt. A přesto – i dnes, kdy k nám přijíždějí stovky dětí, mám z každé nové přihlášky stejnou radost jako z té první.
Má dcera také jezdí na jiné tábory, chodí do školky, na kroužky. Také ji každý den předávám pro mě cizím lidem. Takže aspoň trochu tuším, co to obnáší.
Každou novou přihlášku vnímám jako velkou důvěru. Gesto, kterým mi říkáte: svěřuji ti to nejcennější, co mám. A já to beru vážně.
Štěpánka a celý tým Amaritty

Kam dál?
- Cestovní kancelář Amaritta
Aneb jak jsem se omylem stala podnikatelkou v cestovním ruchu
Číst více
- Jak probíhalo naše táborové léto 2026?
Liška v táboře, vlastní Wi-Fi v kufru a utajená žádost o ruku?!
Číst více
- 15.dubna 2026 – LETNÍ TÁBORY JSOU PLNÉ!
Rozhodli jsme se jít cestou kvality, nikoliv kvantity. Naší prioritou zůstává individuální přístup.
Číst více
- Jak fungují naše tábory? Přečtěte si, než se přihlásíte
Více zaměření na jednom místě, individuální přístup a společné zážitky. Přečtěte si, jak to u nás funguje.
Číst více